Technika VC2
GAZ 69
GAZ 69 se vyráběl od roku 1953 do roku 1972 ( 634 256 kusů ) v SSSR původně v GAZ (Gorkovském automobilním závodě), a později se výroba přesunula do UAZ (Ulianovského automobilního závodu). Byl vyráběn ve dvou základních verzích 69M dvoudveřový osmimístný a 69A čtyřdveřový pětimístný tzv. štábák. Oba typy byly konstrukčně shodné až na karoserii, palivové nádrže a pérování.Další vyráběné modifikace GAZ 19, dvoumístný pouze s pohonem zadní nápravy a GAZ 46, obojživelník. Předchůdce GAZe 69 byl typ GAZ 67B. Na zadní část GAZ 69 se pro vojenské využití často montovaly kulomety M60 (ve válce ve Vietnamu) nebo kulomety DSHK ráže 12.7 mm.
Technické údaje:
Motor: čtyřválcový, řadový, čtyřtaktní, zážehový, s rozvodem SV, o obsahu 2,12 litru a o výkonu 55 PS - 3600 ot/min. (zapalování 1-2-4-3)
Převodovka: třístupňová + z, 1-3,115 2-1,772 3-1 Z-3,738
Redukční převodovka a rozvodovka: dva převody H-1,15 a L-2,78 + zapínání předního náhonu, (zapnutí redukce L je možné až po zapnutí předního náhonu).
Spojka: suchá, jednokotoučová, průměr 225 mm, mechanicky ovládaná.
Míry: délka 3850mm, šířka M1850 mm A1750 mm, výška M2030 mm A1920 mm, rozvor 2300 mm, rozchod P+Z 1440 mm, hmotnost c. 1960kg
Palivová nádrž: M 58 l / 27 l , A 60 l
Karoserie: celokovová otevřená, na žebřinovém rámu.
Brzdy: provozní - hydraulická, bubnová jednookruhová nouzová a parkovací - mechanická ručně ovládaná-působí na kardan
Stoupavost: 30 st.
Max. rychlost: 90 km/h
Pneu: 6,50-16
M113
M113 je asi nejpoužívanější obrněné vozidlo pěchoty. Výroba byla zahájena v roce 1960, v roce 1964 byla spuštěna výroba verze M113A1. Ve Vietnamu byla hodně rozšířená verze M113 ACAV (Armored Cavalry Assault Vehicle), která měla těžký kulomet ráže .50 chráněný věžičkou, na bocích byly pancéřové štíty pro kulomety M60. Kvůli strachu z min seděli vojáci většinou nahoře na korbě, i přesto, že to bylo zakázané. M113 tvořila základ dalších vozidel jako M106 (s minometem ráže 107 mm), M577 (velitelské stanoviště), M548 (pro dopravu nákladu) a dalších vozidel. M113 byla jako většina Vietnamských obrněnců konstruována pro snadnou leteckou přepravu buďto vrtulníkem (M113 se dala přepravovat i v nákladovém prostoru CH53) nebo transportním letounem.
Základní technické údaje:
Délka .................................... 4,8 m
Šířka ..................................... 2,5 m
Výška .................................... 2,5 m
Max.rychlost ........................... 64 km/h
Max.rychlost ve vodě ............... 5,8 km/h
Dojezd ................................... 480 km
Svislá překážka ....................... 0,6 m
Příkop .................................... 1,7 m
Hmotnost .............................. 10 900 kg
Motor ..................................... vodou chlazený vznětový 6-válec GM 6V53
Výkon motoru .......................... 160 kW
Posádka ................................ 2 + 11
Výzbroj ................................... kulomet M2HB ráže 12,7 mm
M151 Mutt
M151, konstrukce firmy Ford, se začal vyrábět v roce 1960. V roce 1964 se začala vyrábět verze M151A1 a v roce 1970 pak verze M151A2. Vůz je známý také jako Mutt (Military Utility Tactical Truck). Základní provedení bylo bez výzbroje, ale na některých M151 jsou k vidění kulomety záže 7,62 mm nebo 12,7 mm. Modernizovaná vozidla slouží u některých armád (včetně US Army) dodnes.
Základní technické údaje:
Délka ................................. 3,3 m
Šířka .................................. 1,6 m
Výška ................................ 1,8 m
Max.rychlost ...................... 106 km/h
Dojezd ............................... 483 km
Hmotnost .......................... 1 575 kg
Motor ................................ zážehový 4-válec Ordnance/Continental
Výkon motoru ...................... 53 kW
Posádka ............................. 1
M35 Reo
M35, známý jako "Eager Beaver", začala vyrábět firma Reo v roce 1950. Výroba probíhala i u dalších výrobců (Studebaker, Curtiss Wright, Kaiser Jeep, AM General, White) a do konce 80. let vyrobily na 150 000 vozidel, z toho asi 65 000 pro americké ozbrojené síly. Pozdější modely měly místo zážehového motoru dieslový nebo vícepalivový, modernizováno bylo také řízení, odpružení, brzdy. Kromě základního valníku M35 existovaly i další modely - sklápěč M47, tahač M48, cisterna na benzín M49, cisterna na vodu M50, vyprošťovací M60 a další modely. Zajímavou variantou jsou ATAV nebo-li guntrucks, se kterými se také setkáte ve hře.
Základní technické údaje:
Délka ...................................... 6,7 m
Šířka ....................................... 2,3 m
Výška ..................................... 2,9 m
Max.rychlost ............................ 90 km/h
Dojezd ................................... 483 km
Hmotnost ............................. 8 168 kg
Motor ..................................... zážehový 6-válec Reo OA-331
Výkon motoru ......................... 95 kW
Posádka .................................. 1+2
M48 Patton
Střední tank M48 se začal urychleně vyrábět v roce 1952, tedy v době korejské války. První verze trpěly řadou nedostatků (nízká spolehlivost, malý operační dosah). Ve Vietnamu jezdila verze M48A3, u které se podařilo tyto nedostatky odstranit. Tato verze se začala vyrábět v roce 1963. Na základě M48 se stavěl plamenometný tank M67 a také vyprošťovací vozidlo. Verze M67 byla hojně využívána také při městských bojích v Saigonu (Hue).
Základní technické údaje:
Délka ............................... 8,6 m
Šířka ................................. 3,6 m
Výška ............................... 3,2 m
Max.rychlost ..................... 48 km/h
Dojezd ............................. 463 km
Svislá překážka .................. 0,9 m
Příkop ............................... 2,6 m
Hmotnost ......................... 47 040 kg
Motor ................................ vznětový 12-ti válec Continental AVDS 1790-2A
Výkon motoru .................... 558 kW
Posádka ........................... 4
Výzbroj .. kanón ráže 90 mm, spřažený kulomet 7,62 mm, kulomet 12,7 mm
M50A1 ONTOS
Obecné informace: M50A1 Ontos, oficiálně nazývaný 106mm Self-proppelled rifle M-50 (samohybné dělo M50 ráže 106mm), byl lehkým protitankovým vozidlem. První prototyp byl vyroben v USA v r.1950 a do aktivní služby u US Marines ( byly pro něj vyhrazeny dva samostatné prapory: 1st. Anti-Tank Batalion ve 1st. Marine Division a 3rd. Anti-Tank Batalion ve 3rd. Marine Division) byl po některých vylepšeních uveden v r. 1956.
Technické informace: Ontos (název pochází z řeckého slova „VĚC “) byl konstruován jako lehké protitankové dělo s možností přepravy na laně pod vrtulníkem. Od toho se vyvíjela jeho hmotnost (8,5 tuny), tloušťka pancéřování (pouze 13mm), výzbroj atd. Ve výzbroji měl Ontos 6 bezzákluzových kanónů (dva bylo možno odmontovat a na trojnožce použít samostatně) a jeden kulomet M1919A4 ráže .30 (7,65mm), výjimečně ho nahrazoval kulomet M2 ráže .50 BMG ( 12,7 x 99mm). S bezzákluzovými děly byly Bezzákluzová děla se musela nabíjet zvenčí, což představovalo velké nebezpečí pro osádku a proto byl zvolen počet 6ks těchto děl. Zatímco se jedny přebíjely, další poskytovaly podpůrnou palbu obsluze děl. Celá posádka je tvořena 3 muži, kromě obsluhy děl je to ještě jeden řidič. Celkově se mohlo v interiéru vézt jen 16ks munice pro bezzákluzové kanóny a 580 nábojů pro kulomet.
I přes jinak malé rozměry Ontose byla nevýhodou celkem velká světlost (pro srovnání: výška Ontose byla 2,1m a šířka 2,6m), to však stále nebránilo tomu, že byl Ontos nasazován všude tam, kde se nevlezl obyčejný tank. 6ti válec GM model 302 o výkonu 108kW dodával tanku maximální rychlost 48km/h. Celkový dojezd se pohyboval v rozmezí 100 – 180km v závislosti na typu terénu. Terénní vlastnosti Ontose nejsou z nejlepších: překoná svislou překážku o výšce jen 0,7m.
Základní technické údaje:
Délka ................................ 3,83 m
Šířka ................................. 2,6 m
Výška ............................... 2,1 m
Max.rychlost ..................... 48 km/h
Dojezd ............................. 185 km
Svislá překážka ................. 0,7 m
Příkop .............................. 140 m
Hmotnost .......................... 8 641 kg
Motor ................................ 6-válec GM model 302
Výkon motoru .................... 108 kW
Posádka ............................ 3
Výzbroj ............................. 6 bezzákluzových pušek M40A1C ráže 106 mm, kulomet M1919A4 ráže 7,62 mm
PBR – říční hlídkový člun
PBR je jedním z vozidel, které vznikaly přímo pro využití ve Vietnamském konfliktu. Tyto čluny byly ve Vietnamu hojně používány především v rozlehlé deltě řeky Mekong, na řekách protékajících džunglí a v městských říčních kanálech Hue, Quang Tri a dalších měst. První nasazení PBR proběhlo těsně po zahájení Tetské ofenzívy. Na přídi je člun vybaven buďto dvojitým kulometem ráže .50 nebo 20mm kanónem, na zádi veze jeden kulomet M60 a automatický granátomet. Existují i verze nevyzbrojené u a určené pouze pro transport nákladu nebo vojáků. Nejvyšší dosažitelná rychlost PBR je 53 km/h.
Komunikační technika
Asi nejpoužívanější komunikační technikou během Vietnamské války byla přenosná polo-tranzistorová vysílačka s označením AN/PRC-25. Mezi vojáky byla přezdívaná "Prick-25" a její váha se pohybovala okolo hranice 11 kg. Baterie měla průměrnou životnost okolo 20h. Dosah byl s krátkou anténou do 5 km se skládací dlouhou až 8 km. Dosah signálu byl závislí na typu a velkosti antény a především členitosti terénu. Model AN/PRC-25 byl později nahrazen na první pohled identickou vysílačkou AN/PRC-77. Ta byla plně transistorová a měla stejně jako AN/PRC-25 920 volitelných kanálů. Průzkumné oddíly upřednostňovali sluchátko s připojeným mikrofonem pro bezpečnější utajení v daném terénu. Komplet H161 připojený ke stanicím AN/PRC-25/77 umožňoval "hands free" užívání radiostanice.
Dalším modelem pro vnitřní komunikaci mezi veliteli družstev a velitelem čety se ve Vietnamu koncem roku 1968 objevil systém skládající se z přijímače AN/PRR-9, většinou uchyceného na přilbě nebo na výstroji. A samozřejmě vysílačem AN/PRT-4. Bohužel se tato varianta moc neosvědčila a to z důvodu časté ztráty přijímače během boje a jejich dosah nebyl také nijak dlouhý. Po několika měsících testování se tento komplet používal jen pro komunikaci na stacionárních stanovištích.
Další model AN/URC-64 používaný většinou průzkumnými jednotkami pro komunikaci s leteckými hlídkami i pro komunikaci mezi jednotlivými členy teamu. Původně se jednalo pouze o nouzovou vysílačku.
